Dar

Zastavil se Kozoroh na místě, kde nejeden procházel. A všichni někam šli a byli zamyšlení a každý jeden spěchal, ale přesto jeden druhému byl cizí.

Vzadu na malé zídce však tři seděli a nikam nešli a nebyli zamyšlení a nespěchali. Žádali daru od každého jednoho.

Zastavil se u nich Kozoroh a otázal se:

„Ode mne si daru nežádáte?“

A oni se dali do hlasitého smíchu, přičemž jeden odvětil:

„A oč bychom Kozoroha měli žádat? Vždyť sám je chudý.“

Kozoroh na ně pohlédl a pravil:

„Mnoho z nich je chudších, než-li já kdy mohu být a přece jste o dar žádali.
A mnoho z nich má jen peníze, je mi jich líto.“

Na tato slova mu druhý odpověděl:

„Vždyť Ty sám jsi nám nedaroval vůbec nic.“

Kozoroh odvětil:

„To je pouze půlka daru.“

Třetí se zeptal:

„Co je ta druhá půlka?“

A Kozoroh odpověděl:

„Vše.“

Poté se již žádný ze tří nesmál. A Kozoroh odešel.

Sběratel ztraceného

Zastavil poutník Kozoroha a otázal se:

„Proč Kozoroh sám za tmy bloudí městem?“

Kozoroh odpověděl:

„Za tmy to, co za světla patří všem, jenom mne patří. Mohu se ze všeho těšit a sbírat, co ostatní za dne poztráceli.“

I otázal se znovu poutník:

„A proč jsi již tolik nasbíral a ostatní dál ztrácejí?“

Kozoroh posmutněl.

Svět je myšlenka

Zastavili jednou Kozoroha a požádali jej, aby jim pověděl něco o myšlekách. I zamyslel se tedy Kozoroh a něco jim o myšlenkách pověděl. Když dohovořil, jeden řekl:

„Tvé myšlenky jsou zajímavé, co kdybys nám častěji povídal? Klidně bychom Ti platili.“

Kozoroh se zamyslel a odpověděl:

„Za své myšlenky nežádám darů. Smíte jich vzít, kolik chcete a naložit s nimi, jak jen chcete. Jsou to jen myšlenky, nikoliv lék na rakovinu.“

Zarazil se na chvíli Kozoroh a pronesl ještě:

„Ovšem pokud myšlenky jsou svět, mohou býti i lékem na rakovinu. Bez myšlenky by světa nebylo, protože svět je myšlenka. A pokud není myšlenek, je něčeho?“

Po těchto slovech je Kozoroh opustil a pokračoval dál.